Kvůli poutům, kterými měl připoutané levé zápěstí, se nemohl téměř vůbec pohybovat, ale pokud ruku hodně natáhl, mohl se dotknout několika centimetrů stolku vedle své postele. Jeho deska byla jednoduchá a hladká, ale spodek byl hrubý jako smirkový papír. Během čtyř vyčerpávajících, bolestných hodin předešlé noci Rais tiše brousil sponu pera tam a zpět podél spodní strany stolu, opatrně, aby nedělal moc hluku. S každým pohybem se bál, aby mu spona nevyklouzla z prstů nebo aby si strážní nevšimli, že se hýbe, ale v jeho pokoji byla tma a oba policisté byli pohroužení do konverzace. Rais pracoval a pracoval, dokud sponu neobrousil do jehlovité špičky. Pak ji znovu schoval pod přikrývku k druhé části pera.
Z útržků konverzací zjistil, že dnes v noci budou na chirurgickém oddělení tři sestry. Mezi ně patřila Elena a další dvě, které budou v případě potřeby k dispozici. Tyhle tři spolu s jeho strážnými znamenalo dohromady alespoň pět lidí, se kterými se bude muset vypořádat, maximálně pak sedm.
Nikdo z nemocničního personálu neměl návštěvy jeho pokoje rád, jelikož věděli, co byl zač, takže ho moc často nekontrolovali. A teď, když Elena přišla a zase odešla, Rais věděl, že má něco mezi šedesáti a devadesáti minutami, než by se mohla vrátit.
Levou paži měl připoutanou klasickými nemocničními popruhy, které profesionálové někdy nazývali také „čtyřklipka“. Byl to měkký modrý popruh kolem jeho zápěstí s těsným bílým nylonovým proužkem na sponu. Druhý konec byl připevněný k ocelovému zábradlí jeho postele. Vzhledem k závažnosti jeho zločinů byla jeho pravá ruka připoutaná pouty.
Dvojice strážných před jeho dveřmi se bavila německy. Rais bedlivě poslouchal; ten vlevo se jmenoval Luca a stěžoval si, že jeho žena začala přibírat. Rais si málem posměšně odfrkl; Luca sám měl ke štíhlé postavě pěkně daleko. Ten druhý jménem Elias byl naopak ve formě, ale pil kávu v dávkách, které by měly být pro většinu lidí smrtelné. Každou noc během devadesáti minut až dvou hodin Elias volal nahoru nočního nemocničního hlídače, aby se mohl jít osvěžit. Elias si pak zašel ven na cigaretu, což znamenalo, že s přestávkou na záchod byl obvykle pryč osm až jedenáct minut. Rais posledních několik nocí strávil tichým počítáním vteřin během Eliasovy nepřítomnosti.
Taková příležitost byla dost těsná, ale na to byl připraven.
Sáhl pod pokrývku pro naostřenou sponku z pera a přidržel ji mezi konečky prstů levé ruky. Pak ji velice opatrně přehodil obloukem přes své tělo. Šikovně mu přistála na dlani pravé ruky.
Pak přišla ta nejtěžší část jeho plánu. Natáhl zápěstí tak, aby byl řetěz pout napnutý, a v takové poloze zkroutil zápěstí a přes železné zábradlí postele zasunul naostřenou špičku sponky do klíčové dírky pout. Bylo to těžké a nešikovné, ale nebylo to poprvé, co se snažil dostat z pout; věděl, že mechanismus uvnitř nich byl navržený tak, aby se téměř každá pouta dala odemknout univerzálním klíčem. Také věděl, že vnitřní systém zámku fungoval na jednoduchém nastavení klapek. Řetěz však musel udržovat napnutý, aby pouta nezačala rachotit o zábradlí a neupozornila tak jeho stráž.
Téměř dvacet minut strávil kroucením a otáčením proloženými krátkými přestávkami, aby ulevil svým rozbolavělým prstům a mohl se pak zase pustil do práce. Konečně zámek cvaknul a pouta se otevřela. Rais je opatrně odháknul ze zábradlí.
