Všechny jeho vnitřnosti bolestně naříkaly, prsty měl lepkavé od krve. V tu chvíli Omar pochopil svou roli jako Mahdi. Musel na tento svět přinést záhubu – a začít měl nápravou svých vlastních hříchů.
* * *
„¡Perdón!“
Marta Medellín si nevěřícně odfrkla, když do ní ten mladík bezohledně vrazil. Vypadal, že jsou mu všichni na ulici více méně ukradení. Když se blížil, v očích mrtvý výraz a sotva se šinul, jeho levé rameno pokleslo a narazilo do jejího. Jen na to španělsky odsekla: „Já se omlouvám!“. Přesto jí však nevěnoval žádnou pozornost a pokračoval dál.
Marta sama vychovávala dva syny, takže jí nebylo cizí vypořádávat se s hrubým chováním. Podle toho, jak se ten kluk motal, to vypadalo, jako by byl opilý, a přesto vypadal sotva na osmnáct! Hanba, pomyslela si.
Obyčejně by se nějakým obhroublým mladíkem nezabývala – nezasloužil si její pozornost, když do ní takhle vrazil a ani se neomluvil – ale pak ho uslyšela zakašlat; byl to hluboký, z hrudi vycházející bublavý kašel, který si vzhledem k její pracovní pozici okamžitě získal její pozornost.
Если вам понравилась книга, поддержите автора, купив полную версию по ссылке ниже.
Продолжить чтение
