Alexey působí v kostele, pokračuje ve studiu na teologické akademii a dokončuje jej titul kandidáta teologie (složení kurzu «Metropolitan of Moscow Filaret jako dogmatik»). V roce 1959 přijal klášterní sliby. Na oddělení Tallinna slouží Alexis, který se nakonec stane metropolí a arcibiskupem, až do roku 1968.
1974 – Metropolitan Tallinn a Estonsko veřejně podporuje vyhnání (dle vyhlášky Nejvyššího sovětu SSSR), spisovatel, denouncer Gulagu, Alexandra Solženicyna.
V roce 1975, založený na důvěryhodných nezávislých zdrojích, založil Ridiger společnost Rodina, která slouží jako pokrytí činnosti KGB. Stejný «úřad» přispívá k jeho další úspěšné kariéře.
V roce 1984 se Alexy stal teologickým doktorem. Nějakou dobu byl vedoucím záležitostí Moskevského patriarchátu. V roce 1989, Metropolitan; je zajímavě zvolen zástupcem lidu SSSR ze sovětského fondu milosrdenství a zdraví.
Po smrti patriarchy Pimen v květnu 1990, místní rada (7 června téhož roku), známe volit Metropolitan Alexijem II – ruské pravoslavné církve patriarcha.
V roce 1996, s podáním nového patriarchy, pomocí reprezentace státům privilegia ROC získává z Německa a prodává, 18 miliard. Bezaktsiznyh cigarety 7% procent legální trh Ruska. Později, v důsledku skandálu vzneseného dalšími «tabákovými králi», Alexy II odmítá toto pokušení.
V roce 1998 udělila Alexis II A. Solženicynovi Řád svatého prince Daniela z moskevského II. Stupně.
V roce 2008 umírá Alexejová z infarktu. Dědictví je asi 300 milionů rublů. přechází na nejbližšího spolupracovníka patriarchy od poloviny 60. let, Abbess Philaret (Alexandra Smirnová).
Výnosy ROC:
1. «Hrnek» – dary farníků, které se prováděly během a po službě. Nejsou považovány za hlavní zdroj příjmů, ale za cenu dobrého zaměstnání pro kněze (černé peníze).
2. Prodej svíček – «Svíčka», asi 65% všech příjmů.
3. «Zboží» – vše prodávané chrámovým obchodem kromě svíček – kostelní víno, ikony, knihy, ozdoby.
4. «Trebs» – křest, pohřební služba, čtení pamětních poznámek a podobně.
Navíc příjmy ruské pravoslavné církve zahrnují přímý příliv státu, velké dary od soukromých osob (často s důkladnou trestní minulostí) a také částky získané v důsledku «zpeněžení» různých druhů dávek.
Co si přeje ROC, jsou k dispozici autorovi této knihy?
Nejprve. Když vstoupím do nějakého chrámu ruské pravoslavné církve, nikdo mi tam na mě nevěnuje pozornost? Čtenář možná bude naplněn smíchem: «Jak to, kdo jste vy, hmm, autor …, že by vám někdo měl dávat pozor?». Odpovím: «Muž, který přišel k křesťanské církvi.» To už je docela hodně.
…Pamatuji si čas první poloviny devadesátých let. Zahraniční pastýři si za účelem výkonu svých činností pronajímají kulturní domy, kina a paláce sportu. Byl jsem tam. U vchodu vám přátelské mladé dívky dávají Nový zákon, říkají «Hello» a úsměv. V hale přednášejí (nebo kázou), což je především sada lehkých sloganů a nabízejí, aby byli pokřtěni. V prvním případě se svátost koná ve vyhrazeném pokoji (v podstatě každý návštěvník, který se během představení stane protestantským křesťanem). Možnost (kino-koncertní sál «říjen») – vy, přímo v oblečení, jděte do nafukovacího bazénu, kde jste napojeni svatou vodou.
Všechno to vypadá trochu naivní, dětinské, samozřejmě, ale jeho zrno je také tam. Přinejmenším se lidé usmívají, jsou si toho všimli, snaží se s nimi mluvit a přitahovat na jejich stranu (zcela zdarma). Vzniká myšlenka, že ano; po akci, poněkud připomínající zběsilost, se člověk opravdu mohl zúčastnit takového vidícího se církve. Jak to je v Americe? Přes víkend, lidé z celého města sejdou v aule chrámu (žádné kudrlinky), diskutovat o věci s sebou, a pastor, nechte si poradit a zajistit, aby závažné závěry pro budoucnost. Kněz je mimochodem zvolený. Z počtu farníků. Jednoduše jste dobrý křesťan. Za komplexní hierarchii a možná i zkorumpované schémata.
