Chci být v chrámu rozpoznán. Teď to není.
Pokud samozřejmě nejste důležitým vládním úředníkem nebo se snažíte překonat depresi, je to autoritativní dárce.
Druhé přání. Takže v křesťanské církvi můžete mluvit. Konkrétně je snadné komunikovat s farníky, kněžími, vyjadřovat otázky a poslouchat cenné rady. Vyhodnoťte činnost farního kněze. Vyhledejte finanční tok chrámu. Se svými vlastními očima vidíme, jak jsou dráhy prováděny – a možná i osobně, účastnit se jejich odchodu.
Do chrámu měly oddělené kaple, sbor kaple, pro soukromou modlitbu a vyznání.
Za třetí, pod závěsem: ano, tak bych snad přát, ve stáří, aby se přesunout na klášter nebo poustevnu, a proto, že se o mě dobře. Teoreticky je to možné i nyní (za předpokladu, že byt je darován a důchod je přesměrován). Ovšem životní podmínky za plot z kostela jsou příliš rigidní. Více než slova dobře informovaných lidí, než z médií, autor ví o hrubosti mnichů, nějakým druhem šikany ve vztahu k nováčkům a vše podobné. Krásný starý věk na tomto pozadí je jen stěží možný. The New Church, dejme tomu, nechat lidi (i obou pohlaví a různých náboženství) byl právě pěkné, i slavnostní, žít společně (i když s odděleným dobře vybavených pokojů – klášterní buňky), a to pouze jednou denně, jít v celkové dvouhodinovou modlitbu za dohodu. Doufat, že pro spásu své duše, a to i na téma násobení pozemské štěstí v jejich vlastní zemi, živých debat, dialogu s inspirovaným mládeže – dobrovolníků, do míry dobrovolně – zahradnictví – to by mělo být, aby církev sanatoriu v Rusku.
…V druhé polovině 90. let, včetně podání «mainstreamu» pravoslavné církve, ruští úředníci komplikovat pravidla pro cizince pobývající v Rusku (a nejen náboženských vůdců). Od roku 2004 stoupá vstup a výstup, stejně jako pobyt cizinců v Rusku. Zákon ministerstva spravedlnosti Ruské federace z 03.03. 2009 «Postup registrace, otevření a uzavření zastoupení zahraničních náboženských organizací v Ruské federaci.» Již podle samotného jména, milí přátelé, víte, že je nemožné bojovat prostřednictvím IT. A proto se tvorba protestantských církví (tzv. «Denominace»), docela brzy, téměř nedostává k ničemu.
Taková opatření se zvyšují… nedostatek «konkurence» poskytované «orgány» státu, autorita ROC? Pravděpodobně ne. Násilně drahá nebude. Podle autora pozorování mezi lidmi, jak to je škoda, postoj občanů k takzvanému. «Tradiční náboženství» (přesněji jeho organizace), neutrální nebo negativní. Často lidé, kteří se stále považují za věřící, neznají podstatu víry… v kostele existují, možná jednou za rok, při této příležitosti. Je nepříjemné poslouchat, někdy zastavit, docela hysterické pláče o «cizích (pro Rusko) bohů».
A vy jste za to vinen, «církevní lidé».
V červenci 2016 prezident Ruské federace podepisuje, předběžně zavádí tzv. «Zákon Yarovoy-Ozerova.» Jako «boj proti terorismu» (univerzální definice práv a svobod občanů) je zejména zakázáno provádět misijní činnost mimo určená místa, šířit víru a náboženské přesvědčení v médiích a na internetu. Dále je to slovo: «Pouze zástupci registrovaných organizací a skupin – nebo lidé, kteří s nimi uzavřeli oficiální dohodu – budou moci vykonávat misijní činnost. Každý misionář musí mít dokumenty s určitými informacemi, které potvrzují jeho příslušnost k jedné nebo jiné organizaci nebo skupině.»
Zdá se, že Pravoslavná církev si nyní uvědomuje, že sama se postupně zaplétá do sítí šikovných zákonů státu. Situace klesá téměř na panování císaře Nera. Všechno nyní závisí výhradně na osobním, vousavým potvrzením chování ROC některým z pozemských knížat. Ale cokoliv, církev je téměř neschopná. Její konkurenti, nebo spíše přátelé a dokonce i bratři (i když mají poněkud odlišný pohled na svět), jsou odříznuty vlastním ROC. Opírají-li se o spolutvůrce náboženství po celé Zemi, aby představili mistrů silnou planetární jednotu křesťanů, ROC již není schopen.
